Proč jsem vlastně tady

Tím myslím – proč vůbec píšu na tenhle blog? Proč vůbec chci? Když vlastně nepíšu. Vůbec vlastně nevím, jak se taková věc dělá. Poslední dobou, ztrácím nějak potřebu komunikovat. Být vidět, něco říkat, něco rozebírat. Možná jen s pár vyvolenými lidmi a když mám chuť, ale sdělovat to jen tak do prostoru?

Pak si vždycky říkám, vždyť mám přece zajímavý život. Lidi by to mohlo zajímat, mohlo by se jim líbit to, co dělám a jak žiju, inspirovat je a pomáhat, to přece chci. Ale to nestačí. Nějak v tom nedokážu najít ten důvod pro sebe a bez něj to prostě nejde. Moc bych chtěla napsat asi tak tucet článků na nejrůznější témata, kterýma jsem si procházela nebo procházím. A několik posledních týdnů to zase ve mně pomaličku roste, taková nenápadná potřeba sem něco přidat, i když ten web z půlky nefunguje (doufám, že to nikdo nevidíte a vztekám se s tím jen já).

V první řadě jsem chtěla říct, že mám nový foťák. Hodně to pro mě znamená. Můj předchozí – má první zrcadlovka, ke které jsem si vytvořila velký vztah, totiž pomalu dosluhuje. Dala by se opravit u nějakého pána kdesi za hranicemi, který by ji rozebral a cosi v ní seřízl a pak by ji to udrželo naživu. Pravděpodobně to risknu jen proto, že zas tolik peněz to není a já k ní mám prostě ohromný citový vztah. Ale pravdou je, že jsem potřebovala něco lepšího.

Takže jsem si koupila bezzrcadlovku Canon EOS RP po týdnu nebo dvou intenzivních průzkumů a váhání. Po příchodu domů jsem neotevřenou krabici s foťákem zastrčila pod postel s tím, že prostě ještě nejsem připravená. Že si potřebuju trochu zvyknout, trošičku se těšit a být zvědavá, jinak bych si takovou velkou věc vůbec neužila. Nejsem zvyklá kupovat si nové věci a měnit ty staré.

Dnes jsem foťák po třech dnech konečně vytáhla. Zatím se zdá, že funguje dobře a opravdu splňuje vše, co potřebuji, a fotí vážně skvěle. Zatím jsem k němu nedůvěřivá, připravená při prvním selhání ho okamžitě hodit zpět do krabice a vrátit s tím, že ten můj červený je stejně nejlepší a já už si nějak poradím. Tak ze mě prostě nebude profesionální fotografka, no co. Přesto doufám, že k tomu samozřejmě nedojde a bude vše v pořádku. Už z prvních zkušebních fotek je mi jasný, jak MOC mi tenhle foťák usnadní práci a jak moc je to s ním vlastně lehký. Po pár prvních pokusech jsem si říkala – díkybohu, že jsem mohla začínat na své zrcadlovce a ne s tímhle, s tímhle bych se doopravdy fotit nikdy nenaučila.

Tak tedy doufám, že to tu v příštích měsících třeba trošku ožije. 🙂

Zatím se mějte krásně, ať jste kdokoli a kdekoli.