2 komentáře

  1. Jíťa
    Leden 2, 2018 @ 2:44 pm

    Děkuju za hezké povídání! Něčím podobným jsem si na podzim procházela taky… začala jsem konečně pracovat a ještě k tomu studovat na Ph.D. a začalo mi dost lézt na nervy, jak jen sedím v šalině a nebo sedím u počítače a přitom tam za městem jsou krásný lesy, ticho, nikde nikdo… Takže se teď snažím, abych každý den poctivě vypla a měla čas jen na to svoje tvoření, uklidnění, snění… a pomáhá to 🙂

    Reply

  2. Silwiniel
    Leden 12, 2018 @ 5:35 am

    Krásně napsáno, také jsem měla v hlavě podobné úvahy, hlavně takové to srovnávání – ostatním to stačí, tak by mi to mělo stačit taky. Ale každý jsme jiný a to je v pořádku. Občas utéct do přírody a čerpat tam občerstvení je opravdu potřeba!
    Jsem moc ráda, že jsme narazila na tvůj blog, protože na fb se mi občas přes Rioli objeví tvoje fotky a ty jsou úžasné! 🙂

    Reply

Leave a Reply

Translate »